Jak jistě víte, spolupracoval jsem s ostravskou alternativně rockovou kapelou Outsiders na jejich zbrusu novém albu Pros 'n' Cons. Nyní vám přináším výsledek této spolupráce - píseň s názvem Fragmenty.
O samotné písni, celém albu a již proběhlém křtu jsem myslím napsal dostatek slov v minulém článku, takže nyní jen zmíním, že skladba se na CD nachází na šestém místě a uzavírá tak jeho českou část. Na svědomí mám text i hudbu, avšak jednotlivé hudební party si muzikanti z kapely částečně upravili. Poprvé se hrála živě na výše zmiňovaném křtu 16. září tohoto roku v ostravském klubu Barrák, čímž se Fragmenty stali mou první živě hranou skladbou. Album pak pokřtil moderátor, bavič a hudebník Vladimír, známý mimo jiné z pořadu České Televize - Sabotáž. Celou desku Pros 'n' Cons lze zakoupit na serveru ceske-kapely.cz
A nyní pár informací, včetně textu písně:
| Text: |
Katas |
 |
| Hudba: |
Katas & Outsiders |
|
|
|
| Zpěv:
|
Kristýna Mikulová |
| Piáno:
|
Tomáš Oramus |
| Housle:
|
Barbora Svrčinová |
| Basa:
|
Filip Veselý |
| Bicí: |
Michael Gacek |
|
|
| Produkce, zvuk a mix:
|
Tomáš Oramus a Katas (bicí - Marek Hoblík) |
| Mastering: |
Petr Moczek |
|
|
|
|
Text:
Jako barvitou mozaiku, jako mistrné malířovo dílo,
jež by krajinu sivou barvou vyplnilo
Místo aby se jen žilo
s touhou po výjevu
přitom z obyčejných krás
stále čekajíc oblevu,
avšak ve sněhu po pás
stále ve sněhu po pás
Jen sklízím
fragmenty tahů, štětce po malíři
s představou malby, která nebude celá
A ač mám srdce na pranýři,
já doufám, ale inspirace zimou ochořela
Nad krajinou sněží,
tam za svitu měsíce
malíř vdechne plátnu život jako koním bez otěží
jsem pouhým hostem jedné stálé expozice
Když kolem sněží
a ty sníš
proč vždy jen po fragmentech zatoužíš?
Vážně ti stačí
z kusů barevných
skládat obraz, který není úplný?
Nech vločky odvát
nech sníh tát!
Když vzývá Tě múza, sám vyplň prázdný rám
Nech stromy rozkvést
nech ledu mráz
tu planinu sivou a její Fragmenty krás
Ale jak?
Když kroky zamrzlé mám,
Ale jak
malovat stín představám?
A ty obrysy léta
odstíny šedi
jimi paleta posetá
a jen prázdný rám z mědi!
Jako útržky něčeho,
co skutečné není,
se vločky sněhu bílého,
to vrtkavé jmění
vypaří…
V tom úsvitu jas,
čiré paprsky ve tváři
kusy domnělých krás
zahalí…
Zahalí…
Dál odvanou…
Nech vločky odvát,
nech sníh tát!
Když vzývá Tě múza, sám vyplň prázdný rám.
Nech stromy rozkvést,
nech ledu mráz,
tu planinu sivou
a její Fragmenty krás.
