„Koukni na ta světla pod námi. Vidíš? Támhle, třpytí se jako desítky svíček na vánočním stromku. I město je tak malebné, když se halí do barvy nevinnosti. Obejmu Tě, ale jen zlehka, nechci přece, aby Ti bylo příliš teplo. Řekl bych Ti, co zrovna cítím, jen kdybych nebyl natolik chladný, jen kdybys nebyla natolik chladná… Kéž by tento okamžik trval věčně. Alespoň do zítřka, kdy má přijít obleva…“
Jako by si ti dva povídali, aneb nic netrvá věčně, zvláště pak v životě dvou sněhuláků.
Tato fotografická, lehce sentimentální minisérie vznikla při jedné večerní procházce s Marcelou, Tomem a Jirkou v krátkém záchvěvu zimy, jenž na pár dní okrásnil i nížinu ostravské metropole. Zajímalo by mě, zda se tento „páreček“ skutečně dožil alespoň oné oblevy, pokud jste je tedy někdy zahlédli při cestě po mostě nad Karpatskou, dejte vědět. 😉
Fotogalerie
[Z důvodu většího rozlišení fotek doporučuji před prohlížením stisknout klávesu F11]
