Po dlouhé době se do mých sluchátek dostala Samomluva. Tedy mé první a zatím jediné oficiální autorské album z roku 2009. Je to již nějaká doba, co má Samomluva zprostředkovaně promlouvala (a promlouvá) do mnoha uší a duší skrze několik desítek CD nosičů a přes více jak 200 stažených alb ve formátu MP3 (samozřejmě nemohu tušit, jak se album dále šířilo mimo oficiální místa stažení, takže předpokládám, že toto číslo je velice hrubé), avšak abych citoval mého kamaráda a hudebníka Mika: „Samomluva má stále co říct“ a tak bych si přál, aby k lidem mohla stále promlouvat a i po těch necelých třech letech se na ní jen tak nezapomnělo.
Na základě tohoto jsem se rozhodl udělat menší „flashback“, retrospekci, zkrátka místo pro menší ohlédnutí se nazpět. Vyberu pár písní z tohoto alba, zmíním pár zajímavostí a čtenáře/posluchače tak nechám lehce nahlédnout pod pokličku.
První ohlédnutí bude za jednou z nejstarších písní na albu – jmenuje se Slzy vosku a na CD jí najdete jako bonusovou píseň na dvanácté pozici. Bonusovou z toho důvodu, jelikož se jedná o minimálně upravený originál již z roku 2007, veškeré zpěvy i většina nástrojů tak byla zcela zachována. Z tohoto důvodu je z písně cítit jiná zvuková a řekl bych, že i hudební a textová úroveň než ze zbytku alba, což podtrhuje i lehce odlišný projev mého přednesu. Téma je velice osobní, neboť píseň byla složena a napsána krátce po tom, co naši rodinu a tento svět opustila velice důležitá osoba - má babička.
Zajímavostí je, že ač tato píseň byla vyloženě osobní zpovědí a formou vyrovnání se s těžkou situací - se ztrátou blízké osoby, tak její zcela původní verze před skoro pěti lety několik týdnů vévodila první příčce internetové hitparády na jednom hudebním serveru. Zajímavý byl i její samotný vznik. Původně totiž Slzy vosku měly obsahovat místo zpívaného refrénu pouze doprovodný „background vokál“, ale v den nahrávání jsme se se zpěvačkou Alčou shodli, že zpívaný bude mnohem lepší, emotivnější. Ještě to samé odpoledne jsem tedy dal dohromady text refrénu, Alča hned na místě vymyslela melodickou linku svého zpěvu, text jsme upravili a za pár hodin nahráli. Dnes jsem za toto rozhodnutí velice rád, jelikož si myslím, že se jedná možná o jeden z nejpůsobivějších refrénů, které na Samomluvě jsou a není vůbec poznat, za jak hektických okolností vlastně vznikl. Alena si tedy nejen za tento výkon vysloužila můj tichý obdiv a potlesk. Slzy vosku lehce vybočují oproti ostatním písním na Samomluvě i po stránce hudební. Vznikly totiž v době, kdy jsem ještě ani netušil, že nějaké album budu vytvářet a moje technické zázemí i přístup k tvorbě hudby byl zcela odlišný nežli dnes. Zatímco dnes skládám a nahrávám vše pomocí kláves, MIDI kontroléru a živých nástrojů, před pěti lety u mě převládal vcelku jednodušší způsob – sampling. Většina nástrojů je tedy v původní verzi otázkou samplů, avšak kromě piana v refrénu, to bylo tehdy vytvořeno a nahráno na řekněme dětských klávesách Casio (ty mimochodem byly použity i v původní verzi písně „Vlaky, koleje a slova“, která byla ještě starší, než Slzy vosku. Tuto věc najdete na albu ve zcela změněné verzi pod názvem „Nádraží Svět“, ale o tom zase třeba někdy příště), což mi už tehdy přišlo jako vcelku úsměvný hudební element. Nicméně dnes mi to přijde například jako hezká paralela k písni „Basic Space“ od kapely „The XX“, která také používá mimo jiné dětské (a nutno podotknout že ještě o mnoho menší) kláves(k)y 🙂 V lehce upravené verzi Slz, která je k poslechu na albu jsou pak už i nové, nikoliv samplované bicí.
A proč jsou tyto kapičky slz, jež svolně stékají po již dohořelé svíci života vlastně součástí Samomluvy, když se jedná o píseň, která je o dva roky starší, než zbytek alba? Slzy vosku bylo tehdy možno poslouchat (nikoliv však stahovat) pouze na mém webu a dlouhou dobu před vydáním alba jsem svým posluchačům dokonce odepřel i to, její přidání na album tudíž bylo jakousi satisfakcí z mé strany a navíc se samozřejmě jednalo o vyloženě srdeční záležitost a tak to, že se na albu musí objevit, byla jasná věc už od začátku. Nicméně zde je další zajímavost – když Samomluva postupně vznikala, rozhodoval jsem se, zda Slzy vosku nahrát úplně znova, s upravenou hudbou i s mírně upraveným textem (zejména z důvodu již zmíněné diference oproti zbytku alba), nebo je nechat ve své původní podobě. Toto dilema mi následně ulehčila opět Aly, která na onu baladu nechtěla ani šáhnout. A to z důvodů výše popsaných – jednalo se o srdeční záležitost, která vznikala za zcela specifických okolností, jak po stránce textové a pocitové, tak po stránce zpěvu a jakékoliv hlubší zásahy by jí nejspíše skutečně jen uškodili.
Na závěr jen připomenu, že album Samomluva lze stále zdarma stahovat na tomto webu v sekci „Hudební tvorba“.
