Léto nenávratně prohrálo každoroční souboj s přicházejícím podzimem. Nutno však říci, že bojovalo ve své babí podobě déle a statečněji, než jak jsme obvykle v tomto měsíci zvyklí.
Malíř podzim již mistrně mává svým štětcem, máčejíc ho v příjemně teplých barvách své palety. Mám ho rád, ač ve mně rok co rok vzbuzuje záchvěvy melancholie a jeho studená rána pak odpor k jakýmkoliv činnostem, jež se odehrávají mimo teplo postele. Nicméně právě ona skladba barev a ve větru levitující listí, které protíná nízko poležené slunce, činí z tohoto období fotograficky takřka nejzajímavější část roku.
Na těchto podzimně laděných portrétech, jež jsme fotili v areálu bývalé Zábřežské nemocnice, pózuje velmi sympatická Karin. Až na závan větru, který využil naší chvilky nepozornosti (respektive fotografické zanícenosti) a jako mávnutím neviditelné paže poslal stativ s fotografickým deštníkem a bleskem blesku-rychle k zemi, se jednalo již klasicky o zábavné focení ve skvělé atmosféře. Následky však nebyli nijak hrozné, poměrně kvalitní konstrukce deštníku šla bez problémů narovnat, blesk nadále blýskal bleskově a tak focení mohlo v pohodě pokračovat. Pro kolegy fotografy pak doplním, že se jedná o první sérii fotek s mým novým pevným sklem Nikkor 50mm f/1.8G. Velké díky zasílám Karin, ale samozřejmě také mým ochotným pomocníkům Leničce a Jirkovi.
Veškeré mé fotografie pak naleznete v sekci Fotogalerie.
Fotogalerie
[Z důvodu většího rozlišení fotek doporučuji před prohlížením stisknout klávesu F11]
