V pátek 8. února proběhla v Bohumínské knihovně K3 vernisáž k zahájení mé první fotografické výstavy s názvem „Portréty: Půvab a Rozličnost“. Rád bych vám nyní skrze tento článek zprostředkoval pár svých postřehů a dojmů, dokud jsem jich ještě pln.
V prvé řadě bych chtěl objasnit název tohoto článku, nejedná se totiž o rozvernou metaforu, jak by se na první pohled mohlo zdát, nýbrž o vcelku výstižný přívlastek. Vernisáž se původně měla konat v krásné a moderní přednáškové místnosti zmíněné knihovny, bohužel jsem se však týden před samotnou akcí dozvěděl, že musí dojít ke změně plánu, jelikož v této místnosti bude ve stejný den paralelně probíhat jiná akce knihovny. Poněvadž jsem měl dále na výběr schodiště, chodbu anebo celé dětské oddělení, rozhodl jsem se samozřejmě pro možnost poslední. Vernisáž se tak vskutku konala mezi draky, hastrmany, čerty a mnohými dalšími z dětských příběhů, jež se nacházeli nejen v přítomných knížkách. Jelikož se jednalo o místnost určenou dětem, které si v ní také hrají apod., museli mít navíc všichni přítomni na obuvi návleky, případně někteří byli zcela naboso (třeba já :-/ ) a ti nejlépe připraveni měli s sebou dokonce i vlastní papuče :-). Pohled na plnou místnost lidí s modrými návleky byl opravdu přinejmenším úsměvný. Nicméně musím ještě jednou poděkovat slečně Magdaléně, vedoucí knihovny, za její nápady a přístup k přípravě, kdy se nám snažila maximálně vyjít vstříc a tak si myslím, že tím vernisáž nakonec získala zajímavou nekonvenční podobu.
Účast byla vskutku hojná - u obrazů se vystřídalo bezmála 40 lidí, což vzhledem k místu konání lehce předčilo i má očekávání. Za něco mezi úvodem a vrcholem večera lze označit autorův proslov, čili můj 🙂 a prezentaci dvou nových sérií portrétů, které se v následujících týdnech objeví také zde na webu. Proslov byl sice původně připraven na papíře, avšak rád improvizuji, takže větší část se urodila skutečně až na místě, také proto se jeho délka protáhla na skoro 11 minut. Jsem tudíž rád, že si jej všichni vyslechli až do konce a nezačali hromadně utíkat :-). Co nás ale vcelku překvapilo, byli příchody návštěvníků. Člověk tak nějak počítá s tím, že lidé budou chodit postupně a z největší části lehce po začátku akce. Takže když se oficiálně mělo začít v 17:30, počítal jsem, že se konečný počet návštěvníků ustálí okolo 18 hod. S čím jsem však absolutně nepočítal bylo to, že se velká část dostaví bezmála půl hodiny před začátkem a tak před oficiálním „otevřením“ byla již úplně plná „čekárna“. Skutečně jsme to mohli čekárnou nazvat, jelikož jak už to tak při pořádání akcí bývá, v určitý moment se zkrátka přestane stíhat a dostaví se pan „pres" a slečna „nestíhám“. Nakonec jsme tedy až lehce po půl šesté všechny hromadně vpustili z „čekárny“ do místnosti, ve které se vernisáž konala. Tímto bych chtěl všem poděkovat za jejich trpělivost a totální dochvilnost.
Lidé dali vskutku přednost mým fotkám, neseděli tudíž s knížkami v rukou, vracejíc se do svých dětských let, ale prohlédli si všech 31 vystavených fotografií + případně dalších 120, které se náhodně přehrávaly ve formě slideshow na plátně. Lidé popíjeli víno, pochutnávali si na občerstvení, povídali si mezi sebou a já lítal od jedné skupinky ke druhé ve snaze prohodit alespoň pár vět s každým kamarádem, s každou kamarádkou, s každým známým i neznámým. Obrazy nespadly, víno nedošlo, hořet nezačalo (ne, že by mělo), lidé vypadali, že se baví a já si onen večer vskutku užil, takže musím říct, že jsme si z něj odnesli velmi pozitivní pocity. Doufám, že na tom návštěvníci byli přinejmenším podobně a že jim tak uražená vzdálenost stála za to. Ještě jednou tedy děkuji všem zúčastněným i těm, kteří se sice zúčastnit chtěli, ale bohužel jim stanovené datum příliš nevyhovovalo. Doufejme, že bude za nějaký ten čas další podobná příležitost se takto setkat.
Nyní již přikládám videoreport a pár fotografií z akce. Fotky pořídil můj kamarád a kolega fotograf Martin Balogh, za což mu velmi děkuji. Veškeré fotografie si pak můžete prohlédnout (případně se i označit) na mé Facebook stránce.
