Jak asi zněl nejstarší štolový uhelný důl Ostravska za dob jeho provozu? Jakým rytmem bubnovaly kroky horníků, jež po náročné směně směřovaly do řetízkových šaten? Jaký ruch se linul právě z tohoto prostoru, když havíři hromadně vytahovali své umouněné fáračky vzhůru ke stropu?
Prostor, jehož dozvuky a melodie doznívají ještě mnoho desítek let poté, kdy své specifické tóny a rytmy již dávno ztratil. Hluk těžební věže vystřídal ruch turistů a důl nesoucí jméno syna barona Rothschilda se tak proměnil v unikátní muzeum hornictví, díky čemuž právě i ty ušpiněné fáračky u stropu zůstaly. Jakoby duch oné doby zůstal levitovat v prostoru, kde se zastavil čas.
Jsou místa, ve kterých jsem si vždy přál fotit a musím konstatovat, že řetízkové šatny dolu Anselm na jižní straně Landeku mezi ně bezesporu patřily. Postindustriální prostředí s nezaměnitelnou atmosférou, barvami, světlem a skrytými melodiemi. Zkrátka prostor přímo žadonící po kontrastech, po krásné a něžné dívce nesměle svírající housle se smyčcem, která konečně dá těm chaoticky znějícím ruchům hudební řád. Krása versus všudypřítomná špína, rez a usedlý prach. Něžnost versus síla tehdejších horníků. Kultura versus harendy a nekulturní prostředí.
Těch protikladů bychom zde samozřejmě našli mnohem více a tak i v onen den focení vznikly dvě naprosto rozdílné fotografické série. Tu první, řekněme temněji laděnou, můžete shlédnout nyní. Druhá, „pohodovější“, avšak taktéž zaměřená na melodie a hudbu, bude ke zhlédnutí zase za nějaký čas. Po velmi úspěšné sérii „Houslistka a podchod“ z roku 2012 tedy přináším další umělecké fotografie s muzikantkou a umělkyní Barčou. V tom, že jsem si pro toto focení vybral právě Báru však nehledejte žádné podobenství se Svatou Barborou, jež byla patronkou všech horníků, ani s Harendou u Barborky, která je po této mučednici pojmenována a nachází se hned vedle řetízkových šaten Landek Parku. Jedná se tedy skutečně pouze o náhodu, která jen dotváří atmosféru a potvrzuje tak správnost mého výběru.
Děkuji Barči za další skvělou spolupráci, Leničce za asistenci a vedení Landek Parku za vstřícné propůjčení prostoru řetízkových šaten a vynikající komunikaci.
Veškeré mé fotografie naleznete v sekci Fotogalerie.
Balada o fáračkách
Múza:
Na komínech mezi dvory,
v lidských srdcích bez pokory,
hledala jsem v domnění,
že najdu kouska umění.
Permoník:
Marná snaha, hloupá náno!
Dávno v šachtě zakopáno.
Sudno je vám zůstat sami:
ty a housle s fáračkami.
Múza:
Chodí davy světem špíny,
mezi sebou trousí klíny.
Čela hyzdí znamení,
v něm hořlavé kamení.
Permoník:
Tak to vidíš, hloupá náno!
Naloženo, vyprodáno.
Radši sobě sháněj plačky,
pověsí tě jak fáračky!
(Děkuji za fotky. Moc hezké a velice inspirativní. Platím dílem za dílo. A.)