Natálie a Grossmannova vila

Léta kolem nich chodíme. Někoho fascinují svou chátrající krásou, jiný záměrně odvrátí zrak. Jsou zrcadlem historie města a zmírajícím dědictvím jeho někdejší kultury. Řeč je o opuštěných a nevyužitých historických objektech, které zvídavé nezaujmou pouze svým zjevem, jenž je díky takřka nulovému počtu oprav jakousi kronikou dávných času. Především však upoutají bohatou historií plnou výjimečných lidských osudů.

V Ostravě nalezneme hned několik takovýchto staveb. O mnohých nevíme zhola nic, ač jsou každodenní součástí našich životů, a to je podle mě škoda! Ještě větší škoda je však jejich aktuální stav a nezájem veřejnosti a investorů. Místo honosné pýchy města se tak tyto bývalé architektonické skvosty stávají vředem vprostřed funkcionalistického balastu.

Jedním takovým objektem je vila architekta Františka Grossmanna, jež byla postavena v roce 1923 a od roku 1992 patří mezi nemovité kulturní památky. Budovu sousedící s Krajským úřadem nalezneme na ulici „Na zapadlém“ v Moravské Ostravě, kde od roku 2005 opuštěně chátrá. Do tohoto roku jí totiž blízká základní škola využívala alespoň jako školní družinu a nyní je již pouze pod neustálým dohledem bezpečnostní služby.

Grossmannovu vilu patřící v současné době městu nikdo nechce. Aukce, ve které se budova dražila za 4 mil. korun, skončila fiaskem, jelikož se do ní nikdo nepřihlásil. Vila přitom po svém tehdejším dokončení vzbudila u ostravské veřejnosti poměrně velkou pozornost, a to především svou výstavností a honosným vybavením. V objektu je ještě dnes zachováno mnoho vzácných architektonických prvků. Její majitel a autor, architekt a stavbař František Grossmann, se podílel např. na stavbě kostela Panny Marie Královny v Mariánských Horách, na Domu katolických tovaryšů v Přívozské ulici, na stavbě Dolu Zárubek či výstavbě administrativní budovy Dolu Michal v Michálkovicích. Jeho osud však po složitých životních peripetiích skončil tragicky, a to dobrovolným ukončením vlastního života. Pan Grossmann vyřešil svou tíživou finanční situaci pomocí plynu.

Velice rád fotím v zajímavých interiérech a obecně mě nějakým zvláštním poutem přitahují právě opuštěné či historické budovy. Pro toto focení jsem hledal vilu z období první republiky, a tak jsem dostal tip právě na tu od Františka Grossmanna. Jsem rád, že jsme ji mohli alespoň na chvíli „probudit“, opět jí vdechnout trochu života a propojit zbytky jejího půvabu s půvabem modelky Natálie.

Děkuji městu za bezproblémovou domluvu a umožnění tohoto focení. Velké díky si zaslouží především modelka Natálie Butorová, která i přes své tehdejší nachlazení několik hodin statečně pózovala pouze v šatech, ač v budově bylo odhadem tak 6 až 8°C. Za vizáž a modelčin účes děkuji vizážistce Monice Meow Moreau (Visage de l'art). V neposlední řadě samozřejmě děkuji také své Leničce za pomoc a asistenci při svícení.

Pokud se Vám fotografie líbí, nezapomeňte se připojit k mé Facebook stránce, Google+, či profilu na Instagramu. Stále hledám nové a fotogenické tváře na focení zdarma! Máte-li tedy zájem o podobný styl fotek, neváhejte mě kontaktovat prostřednictvím této stránky.