V sobotu 17. září 2016 si obyvatelé a sousedé ze třech městských částí mohli vyzkoušet, jaké to je Zažít Ostravu jinak. Konal se totiž již třetí ročník sousedských slavností, letos se sloganem „oslaďte si sousedský život“. Jak jsem se na této výjimečné akci podílel a jak to vlastně všechno dopadlo, se můžete dozvědět z následujících řádků.
Sousedské slavnosti Zažít Ostravu jinak pořádá od roku 2013 ostravské kulturní centrum Cooltour a letošními lokacemi byly: Mála Kodaň v centrum města, místo za kinem Luna v Ostravě-Jihu a prostranství u Duhy v Porubě. Na organizaci se každoročně podílí také řada dalších převážně kulturních a neziskových organizací a hlavními účastníky jsou pak zejména ostravští obyvatelé/sousedé. Cílem akce je zlepšování městského života za pomoci jeho vlastních obyvatel. Aktivní ostravské organizace a aktivní občané prodávají jídlo, pití, oblečení, ale třeba se i učí různým řemeslům, hrají divadlo či sportují. Zkrátka se skvěle baví, a to se sousedy, které běžně potkávají maximálně tak u poštovní schránky. Celá akce se navíc pravidelně koná v rámci Evropského týdne mobility a Světového dne bez aut, což znamená, že ulice by v tento den měly patřit výhradně lidem. Akce tohoto druhu současně probíhají v mnoha dalších městech České republiky. Více informací naleznete na stránkách projektu www.zazitostravujinak.cz.
Osladili jsme si sousedský život...
A čím jsem této akci přispěl já? Nečekaně fotografiemi. Začátkem května mě oslovili přátelé z Cooltouru s poptávkou na vytvoření promo fotografií na plakáty a celkový vizuál letošního ročníku, a následně také vytvoření fotoreportu z vybrané lokace. Zadání promo fotek bylo vcelku jednoduché – lokace, protagonistky a oblečení. Fotilo se v jednom hezky zrekonstruovaném činžovním domě přímo v centru Ostravy. Před objektiv se postavily hlavní dvě tváře tohoto ročníku – Hanka Dvořáčková a Kateřina Řeřichová, které mimo jiné společně hrají v představeních pro děti jako „Veverka Terka a Myška Klárka“. První jmenovaná je navíc produkční a také hlavní organizátorkou Zažít Ostravu jinak pro Porubu. Obě aktérky měly na sobě pestrobarevné zástěry, které se tak staly nepovinným dress codem celé akce. Myšlenka byla jasná – dvě sousedky klábosí na chodbě domu s hrnkem kávy a vychutnávají si při tom napečenou buchtu. Řekl jsem si, že při focení lehce využiji ztřeštěnost a smysl pro humor přítomných kamarádek. Co nakonec z focení vzniklo, jste se mohli o několik měsíců později přesvědčit mimo jiné z plakátů, které v hojném počtu visely skoro po celé Ostravě. Výsledné fotografie včetně plakátu naleznete samozřejmě také zde pod článkem. Pro mě to navíc byla premiéra, poprvé jsem totiž takto fotil na plakát propagující nějakou akci. Díky naprosto volným rukám ze strany Cooltouru a ochotným modelkám jsem si mohl navymýšlet takřka cokoliv. Celý kreativní proces tak byl velmi zábavnou záležitostí, jehož výsledek mi udělal radost a navíc byl inspirací pro již zmíněný slogan „oslaďte si sousedský život“.
... ale přesto nejsme z cukru
Mým druhým úkolem bylo nafotit fotoreport v samotný den konání, přičemž každá lokace disponovala jedním fotografem. Na Hančinu žádost jsem byl vybrán do Poruby, kde se Ostrava zažívala jinak na prostranství u komplexu Duha. V této lokaci navíc vypomáhala také má přítelkyně Lenča, a jakožto moderátora jsme zde zainteresovali i našeho kamaráda, herce a improvizátora Petra Kubalu. Musím říct, že po mém příjezdu hodinu před oficiálním zahájením to nevypadalo zrovna růžově (teda až na pláštěnky a zástěry podobných barev). Lilo jako z konve, několik vystupujících a stánkařů kvůli špatnému počasí odmítlo přijet a všechno působilo tak nějak mokře a ponuře. Jen Hančin a Lenčin úsměv vše prozařoval nadějí a vtipem. Ač jsem si vědom částečné voděodolnosti své techniky i mé osoby, a ač mou výbavu tvořila také pláštěnka na sebe i na foťák, přesto jsem měl největší obavy o techniku a samozřejmě také o kvalitu výsledných snímků, která mohla vlivem nižšího komfortu při focení lehce utrpět. Fotograf si ale přeci musí poradit za všech okolností, takže jsem se zabalil do igelitu a šlo se na věc. Naštěstí to bylo v pohodě. Déšť se po pár hodinách umírnil, proměnil se v jemné mrholení, až k mému údivu nakonec ustál úplně. Zhruba polovina akce tak byla bez deště, což bylo skvělé. Přesto opékání párků s deštníky uprostřed městského sídliště za neustálého bubnování dešťových kapek bylo opravdu nezapomenutelným výjevem. Mělo to své kouzlo a bylo to „jiné“. Se zlepšením počasí se také postupně začal navyšovat počet sousedů, kteří se v podstatě rozdělili do třech skupin – ti, kteří věděli, o co jde; ti, kteří nevěděli, o co jde, ale přišli to se zájmem a přátelským přístupem zjistit a užít si slavnosti; a nakonec ti, kteří nevěděli, o co jde a přišli nám pouze sprostě vynadat. Vrcholem byl pán, který organizátorky nazýval těmi částmi těla, které ani samy nevlastní. No což, ti normální zde byli v převaze, takže k žádným dalším konfliktům nedošlo a převažovala jen pozitivní a přátelská atmosféra. Proběhly také již klasické soutěže o nejlepší buchtu či v běhu na podpatcích, vystoupilo několik místních umělců a sportovců (včetně těch psích), pilo se, jedlo se, nakupovalo se, zpívalo se a diskutovalo se. Celkově tak mám pocit, že Porubská část akce se vydařila a účast byla vzhledem k počasí a paralelně probíhajícím akcím (jako např. Dny NATO), poměrně hojná. Nejen v centru, ale i v Porubě tedy lidé zjistili, že se jejich město dá zažít jinak a lépe.
Níže naleznete můj oficiální fotoreport z Porubské části Zažít Ostravu jinak. Pokud se Vám fotografie líbí, nezapomeňte mě sledovat na mé Facebook stránce, profilu na Google+ či na Instagramu.
Promo fotky
Fotoreport
