Srdcovky 2016

Přijde mi to jako nedávno, co jsem psal první článek již minulého roku, a už je to tady zase. Čas je holt neúprosná veličina. Začátek nového roku bývá dobrým důvodem k bilancování toho předešlého. Letos jsem se však rozhodl to udělat trochu jinak a zároveň tak začít s jakousi malou soukromou tradicí.

Docela mě mrzí, že fotografie mají v digitálním prostoru sociálních sítí a galerií docela krátkou životnost. Jasně, můžete namítat, že jsou k dispozici neustále a odkudkoliv, nicméně nalejme si čistého piva: kolik z Vás se k nějaké fotce či sérii opětovně vrací? Zkrátka každý se podíváme, v lepším případě zanecháme nějakou reakci, a jde se dále. Je to přirozené. Takhle jsme již naučení, neustálý přísun obsahu nás v podstatě nutí k neustále, často povrchní konzumaci. U vizuální tvorby to pak platí dvojnásob. Některé své fotky mám ale rád, a tak bych byl nerad, kdyby na ně jen tak padal digitální prach kdesi v zákoutí mého webu. Zkrátka nechci, aby upadly v zapomnění druhý den po svém zveřejnění. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl na začátku každého roku udělat výběr fotek roku předešlého. Z části se jedná o čistě subjektivní výběr mých „srdcovek“, ale také o výběr kousků, které zažily nějaký ten menší úspěch v různých soutěžích, galeriích či na sociálních sítích. A nemusí se přitom jednat jen o inscenované portréty. U fotek naleznete i odkaz na celou sérii a článek, takže si můžete připomenout i ostatní fotografie, případně si přečíst jejich příběh.

Velice mě těší neustále se zvyšující počet mých odběratelů/sledovatelů/čtenářů, který například na mé Facebook stránce pokořil hranici 1 000. Na Google+ sleduje mou sbírku portrétů již přes 3 000 lidí. Na dnešní poměry to sice nejsou bůhvíjaká čísla, ale i tak z nich mám radost. Samozřejmě, že to také neberu jako nějaký přímý odraz toho, zda je má práce dobrá či nikoliv. Viděl jsem a znám několik skvělých umělců, kteří mají vzhledem ke svému talentu nepochopitelně málo „fanoušků“, a naopak mnoho lidí, jejichž stránka čítá tisíce odběratelů, zatímco jejich tvorba… No, to je na posouzení každého, stejně tak, zda náhodou nepatřím do jedné z těchto dvou zmíněných kategorií, ale o tom to přeci je, ne? 🙂 V dnešní době je zkrátka počet „liků“ určitou formou zpětné vazby, kterou umělec jednoduše potřebuje (ač možná někteří trochu pokrytecky tvrdí, že nikoliv). Hlavní ale je, že se mezi těmito lidmi najde pár aktivních fanoušků, kteří mi svými „liky“ a komentáři dodávají energii a značnou dávku motivace, ale i konstruktivní kritiky. Za tuto podporu Vám velice děkuji, vážím si jí. Děkuji samozřejmě také všem modelkám, asistentkám, vizážistce a umělcům za spolupráci v roce 2016. Bez Vás bych se těžko na něco zmohl. Věřím, že se s mnohými uvidím i v budoucnu. Do roku 2017 mám již pár dalších nápadů včetně jednoho dlouhodobého uměleckého projektu, který se bude mé dosavadní tvorbě vcelku vymykat, ale o tom zase někdy příště. Jo a taky se už nemůžu dočkat, až zase sednu na kolo a vyrazím do hor 🙂

Nakonec si dovolím malé, zcela obecné zamyšlení. Žijeme v poněkud zvláštní době, drceni tíhou událostí a informací, které máme pochopitelně a zcela oprávněně problém vstřebat. Každý se s tímto vypořádáváme po svém. Je ale potřeba si uvědomit, že Ti, kdo onu „dobu“ a náladu ve společnosti utvářejí, jsme my všichni. Přemýšlejme tedy sami za sebe, nevěřme každému hoaxu, kterých je plný Facebook, důvěřujme vlastním hodnotám, utvářejme si názory na základě rozumu a ověřených informací namísto konspiračních teorií, strachu a nenávisti. Naslouchejme intelektuálům a umělcům, ne demagogům a populistům. Nekategorizujme a negeneralizujme lidi, postoje a názory jen proto, že s nimi nejsme zcela ztotožnění. Zajímejme se o dění kolem sebe, ale zároveň si občas držme od některých věcí (a lidí) určitý odstup, jinak se z toho všeho brzy všichni zblázníme 🙂 Ne, tohle nebyl trapný pokus někoho poučovat či moralizovat, ani naivní snaha o nápravu společnosti z pozice zcela bezvýznamného pisálka a fotografa. Spíše tento odstavec, prosím, berte jako mé tajné přání a předsevzetí do nového roku.