Hotel Palace

Denně kolem něj procházím, je součástí ostravské památkové zóny, i když jako udržovaná památka v současné době zrovna nepůsobí. Jedna jeho část již sice prošla rekonstrukcí, ta zbylá však chátrá ve stínu blízkého komplexu luxusních kanceláří, bytů, restaurací a obchodů... Mnohokrát v minulosti jsem v něm chtěl tvořit a teď se to povedlo, konečně jsme fotili v opuštěných pokojích Hotelu Palace.

Budova Hotelu Palace, který se původně jmenoval Hotel National, byla zkolaudována 15. února 1913. Byl postaven na místě, kde dříve stával první obecní hostinec U Zeleného stromu z roku 1779. Stavbu evropské úrovně projektoval vídeňský architekt Wunibald Deininger v duchu tehdy se rodícího dekorativního stylu. Slavnostní otevření luxusního hotelu s banketem pro pozvané hosty se stalo společenskou událostí sezóny. Přízemí bylo vyhrazeno restauračním a klubovým místnostem. Vyšší dvě podlaží sloužila k ubytování hostů. Komfort zvyšoval Amerikan bar s hotelovým orchestrem nebo cukrárna s dámským salonem. V roce 1928 koupili hotel známí ostravští kavárníci bratři Ferdinand a Jacob Gronnerové, kteří hotel přestavěli a rozšířili na 160 hotelových pokojů, a to podle projektu architekta E. Kornera. Během těchto úprav bylo přistavěno také nové křídlo s velkoměstskou kavárnou. Tyto celkem čtyři budovy tak vytvořili komplex s (nám již známým) názvem Hotel Palace. Od roku 1930 zde prosperovala slavná kavárna Palace a bar Boccaccio s estrádním programem. Po roce 1945 byl hotel znárodněn a stal se součástí státního podniku Interhotely Čedok. V 60. letech minulého století zažil komplex necitlivou přestavbu. V novém tisíciletí jej pak získala developerská firma NBC, která dostala v roce 2008 od města povolení většinu z těchto domů zbourat, i když původně slibovala rekonstrukci. V roce 2010 však objekt získává firma Sedm Stromů, která po určitých složitých peripetiích nakonec realizuje projekt Kampusu Palace, jenž se setkává s všeobecnou podporou. Od roku 2016 se díky tomu zde může ubytovat až 208 studentů, a tak se alespoň do části hotelu / Kampusu Palace opět vrací život. Zbylý rozsáhlý komplex však i nadále chátrá a v současné době slouží spíše jako držák na reklamní bannery. Přes cestu by si tak mohl podat pomyslnou ruku s bývalým obchodním domem Ostravica, když už ostudně chátrají vedle sebe.

Byl to zvláštní pocit procházet se spletitými chodbami opuštěné skororuiny. Každý zkušený Urbexer, by to jistě bral jako rutinu, avšak ten podivný klid, který na těch chodbách vládne, nás ostatní nenechá klidnými. V podstatě zde nedoléhá hukot okolního města, jen tiché kvílení větru. Občas něco zakřupe a občas i někde něco bouchne, zatímco Vy se neustále přesvědčujete, že ta budova jen tzv. pracuje. Oprýskané zdivo, okolo špína, počmárané stěny, díry ve zdech a v podlahách, skrze které vidíte do nižších pater. Prach mě lechtá v nose, jsem fascinován tou ošklivou krásou a všudypřítomnými mapami plísně, když v tom kolem náhle proletí holub – jediný stálý obyvatel hotelového komplexu. Zaparkované a otevřené výtahy v nejvyšším patře mi připomenou scénu z Kingovy knihy Osvícení. Když pak navíc vcházíme do koupelny se zrezlou vanou, v hlavě mi dokola zní věta: "nevcházej do pokoje 217, Danny!". Procházíte pokoj po pokoji a stále máte pocit, že v tom dalším už určitě bude někdo nebo "něco", co Vás vyděsí k smrti. Ale není. Jen bordel, kusy zdiva, sem tam nějaká prázdná láhev. I když lekl jsem se, když na půdě, která je vlivem vyšší vlhkosti nejvíce zchátralá, se vedle mě náhle s bouchnutím otevřelo okno.

Fotili jsme ve čtyřčlenném týmu: modelky Bára a Dominika, vizážistka Eva a já. Ze začátku šlo na všech zúčastněných vidět menší napětí, které jsem se však umně snažil rozptýlit různými vtipy na téma horory, opuštěné budovy, únosy, vraždy apod. Zvláštní, holky to moc neuklidnilo, tak nevím. 🙂 Za chvíli jsme se už ale všichni ponořili do tvorby a po pár desítkách minut jsme se po hotelu pohybovali s lehkostí a bezstarostností hodnou jeho tehdejším hostům.

Z mého pohledu spojuje tuto portrétní sérii hned několik dějových nití. Například fotka, ve které se Dominika dívá z okna zchátralé historické budovy na novou nablýskanou budovu komplexu Nova Karolina, mi připadá vyloženě ikonická. Z dalších fotek však na mě mimo jiné prostupuje chlad, neopětovaná náklonnost, odstup, odmítnutí, osamění, lhostejnost... Když si fotky projdete postupně, lze v nich nalézt příběh.

Mé velké díky patří zejména na fotkách pózující Barči Kocmánkové, která nám focení v Hotelu Palace vlastně kompletně domluvila. Báru můžete (krom divadla) znát již z mých dřívějších "lesních" fotek z minulého roku. Děkuji Kampusu Palace za umožnění tohoto focení a zpřístupnění objektu. Samozřejmě taktéž děkuji další modelce Dominice Vachová a vizážistce Evě Jailers Kubienové za líčení modelek a asistenci při focení. Touto fotosérii zároveň podporujeme projekt Refill Ostrava, jenž si klade za cíl oživovat takováto skoro zapomenutá místa.