Michaela

Vypravili jsme se s Michaelou do centra vánoční Ostravy, abychom společně nafotili portréty, které jsem nechtěl s Vánoci vlastně vůbec spojovat. No jo, ale když je všude okolo tolik hezkých světýlek, kolotočů a lidí, tak se to těžko nespojuje, že jo? Alespoň, že po tom sněhu nebyla ani památka (humor). Ach jo, jak mi chybí bílé Vánoce, které si pamatuji z dětství (sentiment).

Focení s vánočním osvětlením, jež v pozadí vytváří krásný bokeh je pro mnoho fotografů jistým fotografickým evergreenem provázející konec roku. Už v loni jsem si říkal, že bych se rád do centra Ostravy vypravil a využil tak estetiku tohoto období a vánoční výzdoby pro své fotky. Jsem vlastně docela rád, že jsem si ještě rok počkal, jelikož se k tradičnímu osvětlení, vánočním trhům a kluzišti letos přidal i kolotoč a ruské kolo, které se stalo jistou dominantou ostravských Vánoc. Musím se však přiznat, že vnitřně tak trochu bojuji s kýčovitostí tohoto námětu, navíc opravdu nerad dělám něco, co v danou dobu dělá mnoho ostatních. Jo nafotit podobný motiv třeba v létě, to by bylo něco docela jiného (a z hlediska teploty i o mnoho komfortního), zkuste ale přemluvit město, ať v létě vyzdobí stromy vánočním osvětlením a na náměstí postaví ruské kolo, že jo 🙂 Snažil jsem se tedy alespoň o poněkud distingované dávkovaní emocí (ostatně jako vždy). Zároveň však ze série cítím i malou, již zmíněnou dávku sentimentu.

Focení probíhalo v docela exponovaném čase pár dní před vánočními svátky, takže v centru bylo rušno a chladno. Trochu jsem se obával toho, jak lidé budou reagovat zejména na externí blesk, který jsem přes fotografický deštník odpaloval přímo mezi nimi. Musím ale říci, že jsem byl jejich přístupem překvapen. Má zkušenost z bezprostředního focení mezi lidmi je povětšinou taková, že se fotografovi s určitým respektem (či možná spíše s despektem) vyhýbají, maximálně někdo prohodí nějakou rádoby vtipnou poznámku a možná se mezi nimi najde i nějaký ten -cenzurováno- jedinec, který naschvál jakože „ze srandy“ skočí do záběru. Nevím, zda to bylo těmi blížícími se Vánoci nebo velkým množstvím okolních rozptylů, ale dalo by se říct, že nás lidé naprosto ignorovali a raději si hleděli svého punče nebo starostí o to, jaký dárek ještě zapomněli obstarat, což bylo vlastně docela fajn. Ale jo, pár hlášek bylo, lidé však do záběru vcházeli výhradně omylem, i když o to častěji.

Děkuji Míši za spolupráci a Lence za asistenci. Všem mým čtenářům zároveň přeji vydařený rok 2018. Hlavně se mějte rádi.

Pokud se Vám fotografie líbí, nezapomeňte se připojit k mé Facebook stránce, Google+, či profilu na Instagramu. Můžete se také přidat k odběru mého newsletteru. Stále hledám nové a fotogenické tváře! Máte-li tedy zájem o podobný styl fotek, neváhejte mě kontaktovat prostřednictvím této stránky.