Prvními letošními Umělci Ostravy jsou hned dvě osobnosti – zpěvačka a herečka Lucie Rybnikářová a pianista Martin Pančocha. Oba jsou takřka od začátku nedílnou součástí kabaretu Tři Tygři, díky kterému jsme se také seznámili. Znát je však můžete například i z koncertů šansonů Hany Hegerové v jejich podání, které se uskutečnili nejen v ostravském klubu Heligonka.
Jak už to tak bývá, využité příležitosti plodí další příležitosti a možnosti, což u těchto dvou ostravských umělců platí několikanásobně. Již zmíněný kabaret Tři Tygři totiž přinesl do života Lucky a Martina několik zásadních uměleckých ale i osobních událostí. Mimo jiné to, jak společné vystupování ovlivnilo jejich osobní život, či jak se jim povedlo okouzlit i Jaromíra Nohavicu se dozvíte z následujících odstavců. Focení proběhlo (doslova) na půdě Fakulty umění Ostravské univerzity.
"Našim cílem není paní Hanu Hegerovou kopírovat, ale připomenout její krásné písně a hlavně si je zazpívat po svém."
(Martin Pančocha)
Uspořádali jste již několik koncertů šansonů Hany Hegerové ve Vašem podání. Jak to celé vzniklo?
L: Nápad na tento projekt vznikl nějak před Vánocemi 2016. Při jedné zvukovce Třech Tygrů v Heligonce k nám zničeno nic přišel pan Nohavica, zatleskal nám a zase odešel. Po zvukovce nám rovnou navrhl, jestli bychom nechtěli udělat koncert, kde by se hrály jen písně Hany Hegerové. Pan Nohavica řekl, že můžeme počítat s jeho pomocí. Hned se nás zeptal, jestli máme od paní Hegerové nějaké CD, a tak během toho, co jsme odehráli představení Třech Tygrů, zajel na otočku domů a přivezl nám asi 12 CD. Říkal, že měl tento projekt v hlavě už delší dobu, jen hledal správnou zpěvačku. Už jsme takto vystupovali dvakrát v Heligonce, pak v Bohumíně, v Žabni a teď nás čeká 31. 5. 2018 koncert opět v Heligonce. Ze začátku jsme také řešili formu, jak to celé vlastně bude vypadat. Původně jsem to chtěla udělat více divadelně, zakomponovat do toho nějakou projekci jejích fotek, vzpomínek, apod. Taky mě napadlo, že bych se mohla nějakým způsobem do Hegerové i vizuálně stylizovat. Nakonec jsme se ale shodli na tom, že nejjednodušší a nejlepší cesta bude udělat pouze recitál jejích písní.
M: Při další schůzce, kdy jsme tento projekt řešili, jsem přišel s návrhem, že by nás mohlo doprovázet kvarteto. Navrhl jsem tedy přímo Oderberg Quartett, protože to jsou moji známí. Do toho se pan Nohavica samozřejmě nadchl, a tak hned zajistil, aby nám pan Václav Návrat napsal aranže. Aby byl koncert pestrý, hrajeme 16 písní s kvartetem a 9 s pianem. Našim cílem není paní Hanu Hegerovou kopírovat, ale připomenout její krásné písně a hlavně si je zazpívat po svém.
Všichni tři spolupracujeme na kabaretu Tři Tygři. Pro Vás je však tento projekt doslova srdeční záležitostí, jelikož díky němu tvoříte pár i v osobním životě. Jak k tomu došlo?
M: Já se s Albertem Čubou znám skrz tábory. Na jednom z nich se kdysi o tomto projektu zmínil a hned se mě zeptal, jestli bych do toho nešel coby pianista. Řekl jsem „jasně, proč ne?“ Nicméně po táboře se Bertík už neozval. Na začátku října jsem pak viděl plakáty na Tři Tygry a na piano tam měl hrát někdo jiný. Řekl jsem si „asi se na mě vykašlal“, a tak jsem si normálně na první představení koupil vstupenku jako běžný divák. No a dva dny před premiérou mi Albert zavolal a zeptal se mě, co v den představení dělám. Řekl jsem mu, že se jdu podívat jako divák na Tři Tygry a on na to, jestli bych tam nechtěl hned účinkovat a hrát na piano. Tomu původnímu pianistovi, nebo lépe řečeno herci, to prostě nějak nešlo a Albert si najednou vzpomněl na mě. Takže takto jsem se k Tygrům dostal já.
L: Mě napsal Štěpán Kozub, zda bych si nechtěla zazpívat na druhých Tygrech a od té doby tam zpívám, dalo by se říct pravidelně.
M: Co se nás dvou týče, tak já si Lucku pamatuji, ještě když jsem studoval na konzervatoři, ale ona mě samozřejmě ne. Tím, jak jsme spolu začali díky Tygrům korepetit, tak jsme se začali scházet i mimo ně. Místo korepeticí jsme chodili na večeře. Lucce jsem například řekl, že když se jí povede skladba Mon Dieu, tak ji pozvu na sushi. Celé to vlastně začalo tím, že Lucka jako první napsala mě, někdy o půlnoci, když seděla s kamarádkou v hospodě, jestli třeba nechci přijít.
Čemu se, krom šansonů a Třech Tygrů, dále věnujete?
L: Já aktuálně hostuju ve dvou muzikálech v Národním divadle moravskoslezském, konkrétně v muzikálu Romeo a Julie a v Kočkách, které se teprve zkouší. Na konzervatoři studuji posledním rokem herectví, takže budu brzy absolvovat. Zahrála jsem si menší roli v seriálu Lajna, pak jsem natočila reklamu na doplněk stravy a taky docudrama Rozsudek. Společně s Martinem hráváme při různých příležitostech, například na svatbách, firemních večírcích apod. Občas taky vystupuju s trochu netradiční „cimbálovou muzikou“ Harafica na jejich koncertech, kde se hrají snad všechny možné žánry, od lidových písní, po swing, pop, jazz atd.
M: Já učím děti na Základní umělecké škole a k tomu mám menší úvazek na Fakultě umění Ostravské univerzity, kde doprovázím na katedře sólového zpěvu. A jinak ještě studuji klavír v navazujícím magisterském studiu.
Máte ambice skládat i vlastní písně, případně vystupovat vyloženě jako hudební duo?
M: V podstatě se to nabízí, abychom vystupovali jako hudební duo, takže proč ne. Co se vlastní tvorby týče, tak je otázka čím „prorazit“ někam dále. My teda skládat neumíme, ale určitě chceme mít i vlastní písně, abychom stále nehráli jen covery. Skladatel Jiří Krhut (známý také z Kabaretu BO!) vytvořil první píseň speciálně pro Lucku s názvem „Zamkni mě“, kterou jsme poprvé zahráli na dubnových Třech Tygrech.
Oba jste studovali/studujete Janáčkovu konzervatoř. Jaká je, podle Vás, perspektiva těch, kteří jdou po jejím absolvování přímo do praxe? Mohou se zpěvačka/herečka a pianista uživit?
M: Podle mě drtivá většina klavíristů jdou učit na ZUŠ a pak je část absolventů, kteří jdou úplně mimo obor. Uživit se čistě jenom hraním a vystupováním je hrozně náročné a málo komu se to podaří. Když už se to někomu podaří, tak většinou má i nějaká ta „zadní vrátka“, takže učí třeba na vysoké škole nebo na konzervatoři. Vyjít z konzervatoře rovnou na sólo dráhu klavíristy se podaří opravdu málo komu.
L: Já jsem hrozně ráda za to, že dělám oboje, herectví i zpěv, protože tím pádem nejsem vázána jen na divadlo, ale můžu si také přivydělávat zpěvem. Je to super propojení, kdybych dělala jen jeden obor, tak by to bylo mnohem více limitující. No a pak už je to na člověku, jak moc se snaží, ale rozhodně to není procházka růžovým sadem. Chce to trpělivost a pevné nervy, což já nemám, takže občas dost trpím a říkám si, proč jsem si zvolila zrovna tohle. Pak si ale stejně uvědomím, že bych nechtěla dělat nic jiného, a že to mám vlastně ráda.
Jaké odvětví kulturních akcí v Ostravě nejraději vyhledáváte a navštěvujete?
L: Rádi chodíme do ostravských divadel na činohru, občas i na muzikál. Taky chodíme na koncerty. V poslední době jsme byli například na Nohavicovi, na Kabaretu BO!, na koncertu věnovaném Věře Špinarové nebo na Edith Piaf The Show, protože její písně miluju.
M: Já mám rád vážnou hudbu, takže rád chodím například na filharmonii a sólové či komorní recitály. Tím, že studuji klasický klavír, tak k tomu mám určitý vztah. Kulturní vyžití je podle mě v Ostravě obrovské. Když si chce člověk vybrat, tak jen zaleží na tom, kterým směrem se chce vydat.
Sledujte projekt Umělci Ostravy na Facebooku, Instagramu nebo se přidejte k Facebookové skupině. Další umělce a více informací o projektu naleznete zde.
