Barevná

Nové portréty s Bárou vznikly během festivalu Colours of Ostrava, který pro mě byl tak trochu jiný, než obvykle. Tento rok mi nešlo ani tak o hudbu, jakožto spíše o focení. Pokud znáte ještě nějakého dalšího blázna, který se na festivalu, kde je 50 000 lidí, snaží fotit portréty, v noci a na jednom z nejrušnějších festivalových bulvárů, dejte mi vědět.

Díky Divadlu Mír se mi letos během Coloursů na krku houpala visačka photo pasu, mohl jsem tedy za brány festivalu beztrestně pronést foťák a další výbavu. Samozřejmě, že mým hlavním úkolem bylo nafotit vystoupení Třech Tygrů na Europe stage, proč tu žlutou cedulku ale nevyužít i k něčemu dalšímu, že? Coloursy jsou navíc každým rokem již tradiční příležitostí ke shledání se s kamarády z různých částí republiky. Mezi ty pravidelně patří i "Niterná" umělkyně Bára z Nikolajky, kterou jistě nemusím mým čtenářům dále představovat. Například už před dvěma lety jsme mimo jiné společně před hlavní bránou festivalu udělali fotku ve stylu „Follow me to“ (pozor, neplést s kampaní „me too“, to je zásadní rozdíl) a letos jsem chtěl na toto neobvyklé festivalové focení navázat.

Bohužel jsme kvůli rozdílnosti našich programů na sebe našli jen trochu času, nicméně hlavní motiv fotky, který jsem měl v plánu, jsme udělat zvládly. I když to nebylo úplně snadné. Jak jsem již zmínil, fotili jsme večer v jedné z nejvytíženějších uliček Dolní oblasti Vítkovic (na druhou stranu, která ulička během Coloursů není vytížená, že?). Postavili jsme se doprostřed chodníku, okolo industriální dědictví Ostravy, po straně velký „stánek“ jedné nejmenované oděvní značky, foťák na stativu, delší expoziční čas, nehybná Bára a lidé, kteří nás začali obcházet jako neustávající proud ukecané řeky. No jo, jenže s řekou by to byla pohodová práce. Řeka je klidná, řeka si nevšímá toho, koho obtéká, řeka zkrátka plyne a nechce se s modelkou neustále fotit, řeka neskáče do záběru a nedělá ksichty, řeka si nemyslí, že tam jste proto, abyste fotili řeku! Ale v pohodě, lidé byli přátelští, jak už to tak na tomto festivalu bývá 🙂 Vzbudili jsme tedy menší pozdvižení, i když pravděpodobně ne takové, jako tou dobou Jessie J na hlavní stagy, ale i tak to bylo zajímavé zpestření. 🙂 Na to jsme ostatně s Bárou už docela zvyklí. Rád například vzpomínám na naše focení v podchodu tramvajové zastávky, při kterém Bára hrála na housle a lidé se zastavovali, aby si ji poslechli. Proč jsme tam vlastně tehdy nepoložili otevřené pouzdro? Mohli jsme si něco přivydělat… 🙂

Na letošních Coloursech tak vznikly především dvě fotky, kvůli kterým jsme to celé podnikli. Půvabná dívka, trochu „forever fracek“, která je jakoby odtržená od toho shonu a konzumu okolo, ač je vlastně fyzicky jeho součástí. Všichni okolo se snaží být „jiní“, ale ona je jiná tak nějak jinak. Sama v padesátitisícovém davu, barevná.

Děkuji Báře za další z řady našich doufám nikdy nekončících spoluprací a uměleckých experimentů.

Pokud se Vám fotografie líbí, nezapomeňte se připojit k mé Facebook stránce, Google+, či profilu na Instagramu. Stále hledám nové a fotogenické tváře! Máte-li tedy zájem o podobný styl fotek, neváhejte mě kontaktovat.