Umělci Ostravy: Albert Čuba

Hned od začátku, kdy mě fotografický projekt s názvem Umělci Ostravy napadl, mi bylo tak nějak jasné, že jeho první osobností bude již bývalý herec divadla Komorní scéna Aréna, krotitel Tygrů, ale především zakladatel nového ostravského Divadla Mír, principál a divadelník Albert Čuba.

Důvod je prostý, s Albertem to spolu umělecky "táhneme" již několik let. Fotím jeho improvizační show Tři Tygři, která každý měsíc baví diváky vyprodané Heligonky, a především jsem fotografem Divadla Mír. Hlavním důvodem je ale právě ono samotné otevření nového divadla, což je pro město a jeho kulturní život bezesporu velká událost. Zvláště pak, když se jedná o první soukromou profesionální scénu v Ostravě. Pokud by náhodou někdo z Vás ještě netušil, o kterém divadle je tady řeč, přečtěte si můj dřívější článek "Seznamte se s Divadlem Mír". Albert si zkrátka začal plnit svůj velký sen a já jsem rád, že u toho mohu být.

"Ne vždy si chce divák přijít do divadla pro dávku existenciální trýzně"

Je založení vlastního divadla splněný sen, touha přinést něco nového do ostravské divadelní scény nebo vidina byznysu?

Všechno dohromady. Je to splněný sen, protože patřím mezi ty, kteří rádi něco budují. Určitě je to ale i využití možnosti přinést do Ostravy něco nového. Ostrava má kvalitní divadelní scénu, vozí se tady kvalitní divadla. Do té doby tady ale nebyla soukromá profesionální scéna, a v tom jsem viděl příležitost. Bylo to spojení příjemného s užitečným. A co se byznysu týče, člověk samozřejmě musí přemýšlet ekonomicky, pokud chce něco budovat. Řekl bych to tak: vidina byznysu to být musela, ale určitě to nebyla vidina zisku.

Cítíš se být více umělcem nebo podnikatelem?

Cítím se být obojím. Jsem zkrátka podnikatel v divadle. Jsem divadelní producent se vším, co to obnáší. Vesměs teď začínám lidem říkat, že jsem prostě divadelník. Dělám divadlo a jsem na obou stranách té barikády, tedy ten, co jej produkuje, a také tak ten, kdo v něm aktivně hraje. Vzor divadelních podnikatelů a divadelníků vidím především za první republiky, kdy to tady docela dobře fungovalo.

Jak si ty i tvá rodina zvykáte na přerod z herce na majitele divadla? Jak se Ti od té doby změnil život?

Největší změna je v tom, že už tolik nahraji večerní představení. Předtím jsem o večerech často nebýval doma. V pět jsem musel odjet a vracel jsem se v deset večer, což bylo náročné, ještě když do toho člověk zkoušel. Bydlím za Frýdkem – Místkem, a to znamenalo si dvakrát denně takhle hodit cestu mezi Ostravou a Frýdkem. Nebylo to nic, co by se nedalo zvládnout, ale v tom vidím ten největší rozdíl. Teď bývám večer častěji doma a pracovní čas mám jinak rozprostřen. Jsem doma třeba ve čtyři hodiny, kdy jsou doma už i děti, a večer pak nemusím nikam odjíždět. Sice nyní pracuji déle přes den, ale večery trávím doma, kde mohu zase pracovat například na marketingu a sociálních sítích.

Na čem ještě, krom Divadla Mír, aktuálně pracuješ?

Stále mám firmu na audiovizuální tvorbu, která je teď sice v útlumu, ale občas ještě nějaké to video sestříhám nebo něco natočím. Jinak samozřejmě děláme Tři Tygry a občas i něco napíšu. Sbírám také komiksy, nikoliv však jako sběratel, ale jako investiční nástroj. Občas koupím nějaký komiks, jsou to totiž jedny z mála knih, které drží svou hodnotu, nebo ji naopak ještě zvyšují. Udržuji se tím v nějaké „investiční kondici“ a zároveň mě baví komiksy číst. Na zlatou minci za 20 000 Kč stejně nemám :-). Napadlo mě, že bych třeba i nějaký komiks vytvořil jako scénárista a někdo jiný by jej pak nakreslil, ale je to časově velice náročné.

Potřebovala už tak kvalitní ostravská divadelní scéna nové divadlo? Je repertoár Míru tak jiný, že vyplní "díru na trhu" a najde si své diváky?

Určitě si své diváky najde. Repertoár ostatních divadel je velmi kvalitní, nicméně musí plnit určitou společenskou poptávku. Tím, že jsou tato divadla dotovaná, tak ti zřizovatelé (tzn. město) samozřejmě nechtějí, aby se dělaly jen bulvární komedie. Divadla musí reagovat na nějakou společenskou poptávku po otevírání závažnějších společenských témat, po nových textech a směrech. Tyto divadelní produkce jsou skvělé, ale jsou také divácky náročné. Ne vždy si chce divák přijít do divadla pro dávku existenciální trýzně. Jsou samozřejmě diváci, kteří to ocení a mají to rádi. Je tady však velká spousta těch, kteří si chtějí do divadla přijít odpočinout a nic víc. A to je to, co chceme vkusně a co možná nejkvalitněji divákům dát. Vybrali jsme si zkrátka žánr komedie a chceme ho dělat dobře. V tomto smyslu tady zase tolik divadelních inscenací ve stávajících divadlech nevznikalo. Myslím si, že karty jsou výborně rozdány, a naopak by v Ostravě klidně mohla vznikat ještě další divadla.

Může. To byla vize, se kterou jsem do toho šel. Teď ale začínám zjišťovat, že to pravděpodobně není úplně životaschopné. Možná tady v Míru nějakou skupinu herců, se kterou budeme spolupracovat pravidelně, vytvoříme.

Co je typické pro ostravskou divadelní scénu? Je něco, co spojuje většinu místních divadel a herců?

Budu srovnávat s Brnem a Prahou, což jsou města s největším počtem divadel. To, v čem jsou ostravská divadla výjimečná je, že se tady všichni mezi sebou známe a respektujeme se. Vím, že to tak určitě není v Praze ani v Brně, kde naopak existuje velká rivalita mezi soubory i mezi herci. U nás je ta pospolitost ostravské divadelní rodiny velmi dobrá. Druhá důležitá věc je, že zde máme ostravskou konzervatoř, což je jediná škola, do které všechna ostravská divadla sahají pro studenty, když chtějí obsadit například nějakou menší roli. Ostravská konzervatoř je zásadní inkubátor. Pokud je člověk alespoň trochu talentovaný, má píli a maká, tak velmi brzy naskakuje na profi jeviště, což také v jiných městech nebývá pravidlem.

Mají Ostravané obecně zájem o kulturu a vztah k umění?

To se těžko hodnotí. Myslím si, že pokud má člověk zájem zjistit, kolik se toho v Ostravě děje, tak je to velmi jednoduché. Stačí Facebook, ostravainfo.cz nebo třeba ten časopis Program. V podstatě každý den se tedy něco děje. Koncerty, divadla, výstavy, čtení... Pokud chce člověk najít to tzv. vysoké umění a jít na operu, tak může, pokud chce naopak zažít nějaký brutální punk, tak si může zajít třeba do Přívozu do Galerie Nibiru za Moučkou na jeho performance. Bude sice mezi šesti diváky, ale uvidí něco, co nikde jinde neuvidí, a pak si klidně může ve smokingu zajít na filharmonii. Kulturní nabídku Ostravy vnímám jako velmi pestrou a bohatou. Pokud někdo říká, že tady kultura není, tak je prostě zapšklý a nemá snahu cokoliv hledat. Pokud tady někdo něco udělá a má to kvalitu, tak si nakonec své diváky nebo posluchače najde. Pokud je to blbé, tak ne.

Sledujte projekt Umělci Ostravy na Facebooku, Instagramu nebo se přidejte k Facebookové skupině. Ostatní umělce a více informací o projektu naleznete zde.